Hoď ma hore
prihlásenie:
Registrácia  |  Zabudnuté heslo
tu sa nachádzate: hlavná stránka  filozofia  téma
kategórie:  

Poznaj sám seba

7
reakcií
828
prečítaní
Tému 6. novembra 2013, 13:38 založil Tvoja_iluzia.

podobné témy:

názov témy
posledná
reakcií
09. 06. 2017
2
15. 09. 2016
9
10. 01. 2014
39
23. 01. 2009
51
 
 


1.
označiť príspevok

Tvoja_iluzia žena
   6. 11. 2013, 13:38 avatar
Pár myšlienok z knihy Freedom From The Known
(Volnost, která neví – Jiddu Krishnamurti)

Jestli se domníváte, že poznat sebe sama je důležité jen proto, že to tvrdím já anebo někdo jiný, pak naše komunikace bohužel končí. Shodujeme-li se však, že sebepoznání je životně důležité, pak je náš vztah úplně jiný a můžeme se vydat na výzkum s pozornou inteligentní zvídavostí. Nežádám tu po vás, abyste něčemu věřili, nestavím se před vás jako odborník. Nemám nic, čemu bych vás naučil - ani novou filozofii, ani systém, ani cestu ke skutečnosti -k níž stejně žádná nevede, tak jako nevede ani k pravdě.

Při zkoumání sebe samých se nelze oddělit od zbytku světa, nebyl by to zdravý přístup. Sebezkoumání neznamená, že se neuroticky do sebe uzavřete, protože mezi jednotlivcem a společenstvím není ve skutečnosti rozdíl. Já sám jsem svět, který jsem vytvořil, a nemá proto smysl ztrácet se ve sporech mezi celkem a jeho částí.

Kde však sebepoznání začíná? Tady jsem - ale kde mám začít, jakým způsobem mám sledovat, co se děje uvnitř?
Zkoumat lze pouze ve vztahu k něčemu, neboť život jsou naše vztahy. Nemá význam usednout do kouta a tam si meditovat: není možné být jen pro sebe. Existuji pouze svými vztahy k lidem, věcem a myšlenkám a začnu rozumět teprve studiem těchto vztahů.

Chápání není intelektuální proces. Učit se poznávat sebe sama není jako učit se cizímu jazyku, řemeslu nebo vědecké disciplíně - tam pochopitelně musím sbírat vědomosti a dbát souvislostí. Bylo by absurdní začínat pokaždé od nuly. Chci-li se však něco naučit o vlastní psýché, můžu tak učinit pouze v přítomnosti, zatímco znalosti představují pokaždé minulost.

Abyste dokázali pozorovat hnutí ve svém nitru, musí se vaše mysl zdržet souhlasu i nesouhlasu, musí se přestat přít a přiklánět na jednu či druhou stranu, nesmí se tahat o slovíčka. Dívejte se s úmyslem porozumět (přestože je to velmi těžké). Když například něco soudíme anebo bráníme, nemůžeme to vidět zřetelně. A stejně tak, když si mysl pořád sama se sebou vypráví.

Především: Jste si opravdu vědomi, že jste podmíněni? To je první otázka, kterou si musíte položit - a ne jakým způsobem se máte osvobodit.
Jak vlastně víte, že jste podmíněni? Kdo vám to řekl? Jak jste přišli na to, že jste hladoví - ne teoreticky, nýbrž že máte opravdový hlad? A stejným způsobem: Jak objevíte skutečnost, že jste po všech stránkách podmíněni? Pouze svou reakcí na určitý problém, který je pro vás výzvou.

Vlastní podmínění si většinou uvědomíte, jakmile se přeruší některé vaše potěšení anebo úsilí vyhnout se záležitostem, které jsou bolestivé. Dokud všechno běží hladce, manželka vás miluje a vy ji, máte pěkný dům a hodně peněz, pak si svou podmíněnost neuvědomujete. Jak je tomu konec - manželka se zahledí do jiného, peníze dojdou anebo na vás dolehne válka a jiné zlé či znepokojivé události - poznáte, že jste podmíněni.

Dokud je zvířátko hlazeno, reaguje spokojeně. Ale když se mu něco postaví do cesty, ukáže se všechna jeho násilná povaha.
Znepokojení o němž mluvíme, se týká jak našeho osobního života, tak obecné politické a hospodářské situace - krutosti a utrpení kolem nás i v nás. Jejich prostřednictvím ale též chápeme, jak moc jsme svým podmíněním oslabováni. A přirozeně se ptáme, co s ním. Přijmout svá znepokojení a žít s nimi - jako to dělá většina lidí? Zvyknout si, jako si někdo zvykne na bolení hlavy? Se vším se smířit?
Přivykne-li však člověk tomu, co ho znepokojuje - jako přivykne i krásné krajině a brzy ji přestává vnímat -, znamená to, že jeho mysl otupěla. Zlhostejněla, ztvrdla, ztratila cit, je čím dál hloupější a ochablejší. A pokud si člověk nezvykl, pokouší se většinou o únik: prostřednictvím drog, vstupem do politického hnutí, pokřikem, psaním, návštěvami fotbalu, chrámu nebo církevního sboru atd.

Proč utíkáme od daných faktů? Tváří v tvář faktu se lze ocitnout jen v přítomnosti. Když od faktu prcháme, nedovolí nám to, abychom se mu postavili zpříma. Problém ovšem je, že jsme si vytvořili celou síť úniků a že jsme tímto návykem spoutáni.

(knihu je možné aj stiahnuť vo worde)


2.
označiť príspevok

majko1 muž
   6. 11. 2013, 13:41 avatar
No a čo si si z toho zobrala ?


3.
označiť príspevok

Tvoja_depresia
   6. 11. 2013, 13:48 avatar
však som si vybrala..to čo som sem dala nekopírovala som všetko cez hlavu )


4.
označiť príspevok

majko1 muž
   6. 11. 2013, 13:50 avatar
To všetko sa ti zmestilo do hlavy ?         


5.
označiť príspevok

Tvoja_depresia
   6. 11. 2013, 13:52 avatar
4..načo do hlavy? do života stačí  


6.
označiť príspevok

majko1 muž
   6. 11. 2013, 13:58 avatar
Ja tam vidím v podstate jedinú myšlienku a to že sebaspoznanie je dôležité.......prečo to je tak strašne obkecané ? 


7.
označiť príspevok

Allinone žena
   6. 11. 2013, 14:06 avatar
asi aby vedeli ako na to a vedeli odlíšiť , čo sebapoznávanie nie je ?? 


8.
označiť príspevok

majko1 muž
   6. 11. 2013, 15:35 avatar
Tam je aj nejaký návod ? Ani som si ho nevšimol.......Podľa mňa majú celkom dobrý systém na to budhisti v Thajsku, každý muž ide tuším povinne na aspoň dva mesiace k mníchom rozjímať, tam sa dá veľa so sebou urobiť. Ženy v Thajsku vraj majú iba poslúchať mužov, tie to nemajú- aká je to krásna krajina..... 
váš príspevok

Pridávať príspevky môžu iba zaregistrovaní účastníci fóra.

Som zaregistrovaný

nick: heslo:
zostať trvalo prihlásený    
Nie som zaregistrovaný

Vaša prezývka:  

Po zaregistrovaní budete automaticky presmerovaní do tejto témy.

najnovšie príspevky na celom fóre

neprehliadnite
df.sk na Facebooku
vyhľadávanie
 
Keď vytočíte nesprávne číslo, nikdy nie je obsadené.
Prevádzkuje df.sk | TOPlist
(60 084 bytes in 0,458 seconds)